S&P 500 ^GSPC 5,303.27 +0.12%
Nvidia NVDA $924.79 -1.99%
Tesla TSLA $177.58 +1.57%
Alphabet GOOG $177.29 +1.06%
Amazon AMZN $184.70 +0.58%
Meta META $471.91 -0.28%
Microsoft MSFT $420.21 -0.19%
Apple AAPL $189.87 +0.02%

Vít Hradil: Česká politická scéna je skutečně bizarní. Začalo to již za vlády předchozí a pokračuje v tom i ta stávající

Pavel Botek
19. 4. 2023
14 min read

V určitém ohledu je česká politická scéna skutečně bizarní. Začalo to již za vlády předchozí a pokračuje v tom i ta stávající. Ekonomie má na způsob, jakým by vláda měla bojovat proti inflaci, jasný názor - vláda má šetřit, tvrdí Vít Hradil.

Mohl byste se nám představit?

Od roku 2021 působím jako hlavní ekonom v investiční společnosti CYRRUS, kam jsem přestoupil z pozice makroekonomického analytika v bankovním sektoru. Ekonomii se věnuji po celý svůj profesní život, ať již v rámci akademického výzkumu, pedagogické činnosti či v byznysovém sektoru.

Už v příštím roce se inflace podle ministerstva vrátí blízko k dvouprocentnímu inflačnímu cíli České národní banky. Je to podle vás reálné, když v tuto chvíli stále přetrvává dvouciferná inflace?

Ministerstvo financí odhaduje průměrnou inflaci za celý rok na hodnotě 2,4 %, což považuji za krajně optimistický výhled. Abychom dosáhli takto nízké průměrné inflace, musela by se již na samém začátku roku 2024 nacházet poblíž 3 procent. To by znamenalo, že by z celé ekonomiky musely prakticky zcela vymizet nákladové cenové tlaky a zároveň by musela celá společnost „zapomenout“, že je inflace problémem a vrátit se svým uvažováním zpět do normálních časů, kdy se zdražování neřešilo.

Pokud jde o zmíněné nákladové tlaky, jedná se o vcelku uvěřitelný předpoklad. Již delší dobu pozorujeme zlevňování dříve extrémně drahých výrobních vstupů, jako jsou průmyslové či zemědělské komodity, námořní přeprava nebo energie. Větším rizikem ovšem nyní je, že dlouho trvající inflační období již zakořeňuje do myslí spotřebitelů i firem. Všichni vnímají, že ceny rychle rostou a snaží se proti tomu zajistit tím, že sami zdražují. Firmy tak mají tendenci nadsazovat ceny vlastních výrobků v obavě, že i jejich náklady dále podraží. Stejně tak zaměstnanci požadují preventivně vyšší mzdy, aby jim inflaci pokryli, což obratem vede k růstu personálních nákladů ve firmách. V takové situaci je takto rychlý návrat ke dvouprocentnímu cíli těžko proveditelný, jelikož ekonomičtí aktéři sami tlačí ceny nahoru bez ohledu na to, zda objektivně zdražují výrobní vstupy, či nikoliv.

Osobně tedy příští rok čekám zvolnění inflace pouze někam k pěti procentům. Níže by se podle mého názoru dostala pouze v případě, kdyby dramaticky zlevnily energie a jejich deflace by stáhla dolů celkovou statistiku.

Kde se v tuto chvíli projevuje inflace nejvíce? A kde naopak vidíme útlum?

Velmi problematickými zůstávají potraviny a to hned z několika úhlů pohledu, jednak samotným rychlým tempem zdražování a zároveň také tím, že ve spotřebním koši mají významnou váhu. Navíc mám trochu obavu, že podstatná část potravinové inflace již nemá opodstatnění v růstu nákladů na jejich výrobu a je spíše poháněna schopností firem navyšovat své vlastní marže. Českým specifikem je totiž silně koncentrovaný celý potravinový řetězec od zemědělců přes zpracovatele až po prodejce. Na tomto trhu nepanuje zdravá konkurence a je naopak dominován několika velkými subjekty, které tak mohou ceny šponovat téměř neomezeně s vědomím, že spotřebitel, který potraviny logicky nemůže oželet, nakonec zaplatí prakticky cokoliv.

Úleva nyní naopak přichází ze strany energií, které již ve většině případů narazily na vládní cenové stropy, a tudíž nemají kam dále růst. Navíc zde lze vzhledem k příznivé situaci na trhu v blízké době čekat postupné zlevňování.

Celkově ovšem je možné říct, že tendence k dalšímu zdražování zůstává patrná ve většině kategorií, byť již není tak zdivočelá, jako byla ještě před několika měsíci.

Neustále v poslední době čtu o tom, že koruna je nejsilnější za posledních 15 let. Jaké to má pro běžného člověka výhody a jak konkrétně pomáhá silná koruna v boji s vysokou inflací?

Silná koruna zlevňuje zahraniční zboží, a tudíž na ní profituje každý, kdo jej nakupuje. Ať již přímo na svých cestách do zahraničí nebo nákupem importovaných produktů v tuzemsku.

Efekt silné koruny na snižování inflace je dvojího druhu. Zaprvé, veškeré zboží dovážené do Česka z jiných zemí je ve výsledku přepočítáváno do českých korun, a pokud je tedy naše měna silnější, jsou cenovky vyjádřené v korunách nižší. To platí i například o produktech z ropy – tedy typicky pohonných hmotách – nebo o zemním plynu. Tím, že tyto cenovky klesají, klesá i inflace.

Druhý efekt je pak o něco méně veselý. Jelikož silná měna zlevňuje zahraniční zboží, činí české firmy méně konkurenceschopnými. Spotřebitelé v Česku i v cizině tak následně mají tendenci se odklánět od českých výrobků, které se stávají relativně dražšími. Tím dochází k ochlazování celé české ekonomiky, protože firmám klesá odbyt a musejí tlumit vlastní aktivitu. V důsledku pak tyto firmy snižují investice a mzdové výdaje, což snižuje celkovou poptávku a tedy i domácí inflační tlaky.

Díky čemu je vůbec koruna tak silná? Co jí pomáhá v posilování?

Na to aktuálně existuje více názorů, protože se jedná o dost nečekaný jev, se kterým nikdo moc nepočítal. Osobně si to vysvětluji jako souhru dvou hlavních faktorů.

Tím prvním je ochlazování ekonomiky a inflace ve Spojených státech, ze kterého plyne klesající výhled na politiku tamní centrální banky. Trh snižuje sázky na další růst amerických sazeb a naopak vyhlíží jejich pokles. Kapitál následně hledá alternativní možnosti zhodnocení jinde ve světě a je ochoten akceptovat i vyšší míru rizika.

Česká měna je v tomto ohledu atraktivní jednak proto, že u nás zůstávají úrokové sazby relativně vysoké a také kvůli rétorice České národní banky. Ta neustále zdůrazňuje, že by v případě tlaku na oslabení koruny byla ochotna přistoupit k intervencím na její podporu. A jelikož má ČNB na světové poměry skutečně masivní devizové rezervy, jedná se o závazek, kterému trh věří. Koruna tak nabízí oproti například americkému dolaru vyšší zhodnocení, které je navíc zajištěno proti oslabení závazkem ČNB, což k ní láká mezinárodní kapitál.

Bojuje ČNB dobře s vysokou inflací nebo by se dalo dělat víc?

ČNB s inflací již poměrně dlouhou dobu nijak nebojuje. Poslední zvýšení úrokových sazeb nastalo v červnu roku 2022, poté přišla personální obměna v bankovní radě a růst sazeb ustal. Druhý nástroj boje proti inflaci, tedy devizové intervence ve prospěch koruny, byl naposled použit v říjnu roku 2022. Názor bankovní rady je od té doby takový, že proti inflaci již učinila aktivních kroků dostatek a žádné další nejsou zapotřebí. Nyní podle ní již musíme inflaci pouze „vyčekat“.

Obecně platí, že proti inflaci je nutné bojovat úmyslným ochlazováním ekonomiky – typicky tedy vyššími sazbami – a vždy existuje riziko, že to centrální banka přežene jedním, nebo druhým směrem. Tedy že buďto zvýší sazby příliš a ekonomiku tedy přidusí více, než bylo nutné, nebo sazby zvedne málo a inflační požár neuhasí.

Bankovní rada zřejmě došla k názoru, že riziko utržení inflace není tak velké, aby obhájilo přísnější postup. Zda byl její pohled na věc správný, se dozvíme v příštích měsících. Pokud ano, nákladové tlaky pominou a inflace se následně skutečně vrátí zpět ke dvěma procentům. Pokud ne, zůstane inflace zvýšená, což způsobí dalekosáhlé ekonomické škody, protože bude nutné ji krotit déle a s vyššími náklady. Členové bankovní rady mají na svůj odborný názor pochopitelně plné právo a nesou za něj i zodpovědnost.

Přijde mi to, nebo by vláda měla uvažovat spíše nad škrty než výdaji, ale dělá pravý opak, což opět může přiživovat inflaci?

Ano, v tomto ohledu je česká politická scéna skutečně bizarní. Začalo to již za vlády předchozí a pokračuje v tom i ta stávající. Ekonomie má na způsob, jakým by vláda měla bojovat proti inflaci, jasný názor - vláda má šetřit. Inflace totiž vzniká tam, kde je příliš mnoho peněz na příliš málo zboží. Jakékoliv přilévání peněz do ekonomiky tak inflační problém pouze dále zhoršuje. Přesto od českých politiků neustále slýcháme, jak musí utrácet další a další peníze v rámci "boje proti inflaci". Ve skutečnosti tím nebojují proti inflaci, naopak, ze všech sil se snaží ji dále posílit.

Správný postup by byl buď snížit výdaje, nebo zvýšit daně, protože obě cesty vedou k menšímu množství peněz v ekonomice. Bohužel, česká společnost by něco takového zřejmě ani nebyla ochotna tolerovat. I ona totiž žije v domnění, že lékem na rostoucí ceny je všem občanům "kompenzovat" vyššími dávkami, mzdami a důchody. Politici pak na tuto hru rádi přistupují a ocitáme se v začarovaném kruhu.

Poslední zpráva Nezávislého kontrolního úřadu ohledně dotací je děsivá a ukazuje, že dotace ničí ekonomiku. Je tomu vážně tak?

Dotace obecně jsou z ekonomického pohledu velmi problematické. V zásadě existují dva důvody, kterými je dotace možné obhájit. Tím prvním je takzvané "tržní selhání", tedy situace, kdy nějaká ekonomická činnost je sice společnosti významně prospěšná, ovšem žádný soukromý subjekt za ni není ochoten zaplatit. Příkladem může být třeba základní výzkum ve fyzice. Ten může nakonec vést k poznání, ze kterého bude mít obrovský prospěch celé lidstvo, ovšem před jeho provedením není zřejmé, kdy a zda vůbec bude mít jakékoliv komerční využití. Soukromé peníze tak do něj nenatečou a státní dotace jsou možným řešením. Druhým případem, podstatně smutnějším, pak je nutnost dotovat konkrétní sektor jednoduše proto, že tak činí i ostatní státy. Zde se nabízí třeba zemědělství, které je masivně dotováno v celé Evropě. Jelikož česká vláda sama nemá naději tuto praxi změnit v ostatních zemích, je prakticky nucena své zemědělce dotovat také, aby jim udržela tuto podivnou "konkurenceschopnost".

Zpráva NKÚ je zajímavá jednak z toho pohledu, že jasně ukazuje, že drtivá většina českých dotací neplní ani jeden z těchto účelů a je tak ekonomicky neobhajitelná. Druhým, a možná ještě děsivějším, závěrem pak je skutečnost, že český systém dotací se stal tak složitým, že by jej pravděpodobně nikdo nebyl schopen napravit, ani kdyby se o to upřímně pokoušel.

Osobně si nejsem jistý, zda z tohoto maléru vůbec existuje cesta ven. Jakýkoliv pokus o nápravu se okamžitě střetne se zákulisním odporem lobbystických skupin, následně s odporem veřejnosti, které bude krácení dotací prezentováno jako "vražda sektoru XY" a na závěr s obrovsky nepřehlednou pavučinou všemožných dotačních programů, kterou je nutné rozplést, abychom se dobrali samotného řešení.

Stanjura uvedl: „Moje ambice je, abychom snížili dotace o několik desítek miliard pro příští rok,“ plánuje. V čem konkrétně by to mohlo pomoct ekonomice?

Pomohlo by to naprosto ve všech ohledech. Menší deficit veřejných financí by uchránil příští generace od splácení zbytečných dluhů i s úroky, nám by to ulevilo od inflace, celá společnost by přestala plýtvat zdroji na činnosti, které nemají ekonomické opodstatnění a velmi důležitý by byl i signální efekt takového kroku, tedy připomenutí firmám a podnikatelům, že mají směřovat energii k uspokojování potřeb zákazníků, nikoliv k vypisování žádostí o dotace pro dotace. Iniciativu pana ministra v tomto ohledu jednoznačně vítám a přeji mu hodně štěstí. Bude ho potřebovat.

Stanjura také nevylučuje ani úpravu daní. Čeho konkrétně by se to mohlo týkat a v čem by to mohlo být opět dobré pro ekonomiku?

Daně jako takové ekonomiku vždy brzdí a je tedy nutné je chápat pouze jako nutný prostředek k naplňování společenských cílů. Naše společnost například očekává veřejně hrazené zdravotnictví, školství, důchody a spoustu dalších věcí, které stojí obrovské množství peněz. 

Daně by tedy nebylo nutné zvyšovat, pokud by se společnost spokojila s menším množstvím veřejných služeb. Jak ovšem pozoruji debatu v českém kontextu, společnost naopak požaduje, aby byly veřejné služby přinejmenším zachovány, lépe pak ještě rozšířeny. V takovém případě bude nutné stávající deficit, tedy zhruba 300 miliard korun ročně, zalepit vyššími daněmi. Na takto obrovskou částku nebude stačit úprava menších daní, jelikož zde se tak velké objemy peněz nenacházejí. Dostatečnými zdroji jsou v podstatě jen DPH, sociální pojištění a daně z příjmu. DPH je sociálně citlivá, protože zatěžuje hlavně nízkopříjmové, sociální pojištění máme již nyní vysoké, takže zbývá vlastně jen zvýšení daní z příjmů. Ostatně právě jeho snížením – při zrušení superhrubé mzdy – jsme se do stávající šlamastiky vlastně dostali.

  • Líbil se vám dnešní rozhovor? Pokud ano, tak nás nezapomeňte sledovat, mým dnešním hostem byl Vít Hradil.

Upozorňuji, že se nejedná o finanční poradenství.

Přečíst celý článek zdarma?
Tak pokračuj 👇

Log in to Bulios

Log in and follow your favorite stocks, create a portfolio and discuss with others


Don't have an account? Join us

Pošli článek dál, nebo si ho ulož na později.