Představte si, že vložíte všechny své úspory do jediné firmy. Věříte jí, znáte její produkty, roky jí fandíte. Pak přijde zpráva, kterou nikdo nečekal - účetní skandál, prohraný soudní spor, nový konkurent s lepším produktem - a akcie ztratí polovinu hodnoty. S ní i polovina vašich úspor. Nic z toho jste nemohli předvídat ani ovlivnit. Přesně před touto situací chrání diverzifikace: rozložení investic mezi více aktiv, aby žádné jedno selhání nemohlo zničit celý výsledek.
Riziko jedné firmy se rozložit dá, riziko trhu ne
Každá akcie v sobě nese dva druhy rizika. První je riziko konkrétní firmy - odborně nesystematické riziko. Patří sem všechno, co může potkat jednu společnost a ostatních se nedotkne: špatné rozhodnutí vedení, neúspěšný produkt, ztráta velkého zákazníka, žaloba. Druhé je riziko celého trhu - recese, růst úrokových sazeb, válka, pandemie. To dopadá na všechny firmy najednou a žádným výběrem akcií se mu nevyhnete.
Podstatné je tohle: riziko jedné firmy se dá téměř odstranit tím, že akcií držíte víc. Když jedna z dvaceti firem v portfoliu zkrachuje, přijdete o dvacetinu, ne o všechno - a zbylých devatenáct má šanci ztrátu časem vynahradit. A protože se tohoto rizika může každý investor zbavit prakticky zadarmo, trh za jeho podstupování nenabízí žádnou odměnu navíc. Kdo drží jedinou akcii, nese riziko, za které nedostává zaplaceno. To je celý myšlenkový základ diverzifikace - a důvod, proč patří k prvním věcem, které se začínající investor učí.
Více firem nestačí: sektory a regiony
Častý omyl začátečníka vypadá takhle: koupí deset různých akcií a považuje se za diverzifikovaného. Jenže všech deset jsou technologické firmy. Když pak trh přehodnotí celý technologický sektor, klesne všech deset akcií společně - portfolio se chová skoro jako jedna jediná pozice. Diverzifikace totiž nestojí na počtu pozic, ale na tom, jak odlišné jsou.
Skutečné rozložení rizika má několik vrstev:
- Napříč firmami - základ, který řeší riziko jednoho konkrétního selhání.
- Napříč sektory - technologie, zdravotnictví, banky, energetika nebo spotřební zboží reagují na ekonomický vývoj každý jinak. Zdražení energií pomůže těžařům a ublíží aerolinkám; vyšší sazby svědčí bankám a tíží zadlužené firmy.
- Napříč regiony - ekonomiky USA, Evropy a Asie neprocházejí vždy stejnou fází cyklu a nesou i odlišná měnová a politická rizika.
- Napříč třídami aktiv - kromě akcií existují dluhopisy, nemovitosti, komodity nebo hotovost. Chovají se jinak než akcie, a právě to je jejich hodnota v portfoliu. Co jednotlivé třídy aktiv obnášejí, jsme rozebrali v článku o ETF, fondech a dluhopisech.
Nemusíte přitom stavět každou vrstvu ručně po jednotlivých akciích. Široký indexový fond obsáhne stovky firem napříč sektory jediným nákupem - pro většinu začátečníků je to nejjednodušší cesta k solidně rozloženému základu portfolia.
Koncentrace vs. přediverzifikování
Diverzifikace má i druhou stranu mince. Kdo drží dvě akcie, nese zbytečné riziko; kdo drží osmdesát akcií, má jiný problém - portfolio, které nedokáže sledovat, a pozice tak malé, že ani výborná investice celkový výsledek znatelně nepohne. Navíc se takové portfolio začne chovat prakticky stejně jako celý trh, jen s vyšší námahou a často i vyššími poplatky, než kdyby jednoduše koupil indexový fond.
Většině drobných investorů proto dobře slouží střední cesta: široce diverzifikovaný základ (typicky přes indexové fondy) a k tomu případně menší počet jednotlivých akcií, kterým skutečně rozumějí a stíhají je sledovat. Udržet přehled pomáhá watchlist, kde máte své firmy a jejich vývoj na jednom místě. Přesná hranice je individuální - souvisí s tím, kolik rizika unesete a jak dlouhý máte horizont, o čemž jsme psali v článku o riziku a investičním horizontu.
Proč v krizi padá všechno najednou
Diverzifikace stojí na tom, že se různá aktiva nechovají stejně - odborně řečeno, že mají nízkou korelaci. Dvě akcie s nízkou korelací nepadají a nerostou ve stejný okamžik, takže se jejich výkyvy částečně vyruší. Je tu ale nepříjemná pravda, kterou by měl znát každý investor předem: v krizi korelace rostou.
Když trhem otřese velký šok, investoři po celém světě prodávají ze strachu i z nutnosti - potřebují hotovost, snižují riziko, vyprodávají, co se prodat dá. V takové chvíli klesají kvalitní firmy spolu s těmi špatnými, americké akcie spolu s evropskými, banky spolu s technologiemi. Diverzifikace mezi akciemi vás před takovým plošným poklesem neochrání - a je fér to vědět dřív, než to poprvé zažijete.
Znamená to, že diverzifikace v krizi selhává? Ne - jen dělá jinou práci, než si lidé často myslí. Zaprvé, právě v krizích se ukazuje hodnota různých tříd aktiv: kvalitní dluhopisy nebo hotovost obvykle nepadají s akciemi, tlumí pokles celého portfolia a dávají vám možnost nakupovat, když je trh levný. Zadruhé, plošný pokles trhu bývá dočasný - trhy se z krizí historicky vždy zotavily, i když to někdy trvalo roky. Krach jedné konkrétní firmy je naproti tomu nevratný. Diverzifikace vás tedy nechrání před tím, že hodnota portfolia dočasně klesne; chrání vás před tím, že o peníze přijdete natrvalo kvůli selhání jednoho příběhu.
Co si z toho odnést
Diverzifikace je jediný nástroj v investování, který snižuje riziko, aniž by si za to řekl o odpovídající kus výnosu - proto se jí přezdívá jediný oběd zdarma na trzích. Nevyžaduje žádné zvláštní znalosti ani odhadování budoucnosti: stačí nespoléhat na jeden příběh, rozkládat investice napříč firmami, sektory, regiony a třídami aktiv a nepřehánět to na žádnou stranu. Portfolio postavené tímto způsobem přežije špatnou zprávu, špatný rok i špatný odhad - a přesně to od něj jako dlouhodobý investor potřebujete.