3 podhodnocené energetické akcie
Energetika je letos nejvýkonnějším sektorem amerického trhu, a přesto se řada velkých producentů stále obchoduje s jednocifernými násobky očekávaných zisků. Trh totiž současné rekordní cash flow nepovažuje za udržitelné a předem započítává návrat cen ropy k normálu. A zde vzniká prostor pro hodnotové investory. Podíváme se na tři firmy, u kterých je rozdíl mezi generovanou hotovostí a tržním oceněním nejvýraznější, a zároveň si řekneme, kde mají jejich levné násobky trhliny.
Klíčové body
Energetika letos patří k nejvýkonnějším částem trhu, přesto lze mezi velkými producenty stále najít ocenění kolem 9násobku očekávaného zisku. Otázkou je, jestli jde o skutečné podhodnocení, nebo trh pouze vidí něco, co investoři přehlížejí.
Jedna z analyzovaných společností prošla obří fúzí za zhruba 58 miliard dolarů. Nově vzniklý gigant plánuje miliardové synergie a management už teď vrací akcionářům až 70 % volného cash flow.
Další firma za posledních 12 měsíců vyrostla téměř o 70 %, přesto nabízí jeden z nejzajímavějších poměrů ziskovosti a ocenění v sektoru. K tomu přidává dividendy a masivní zpětné odkupy.
Trojice analyzovaných firem dnes generuje mimořádné množství hotovosti a část z ní agresivně vrací akcionářům. U vybraných titulů se výnos volného cash flow pohybuje kolem 9 %.
Rok 2026 přepsal energetickému sektoru pravidla hry. Konflikt na Blízkém východě a omezení průjezdnosti Hormuzského průlivu vyhnaly ropu Brent v prvním pololetí až nad 118 dolarů za barel, přičemž některé fyzické kontrakty se krátce obchodovaly ještě výrazně výše. Aktuálně se benchmark pohybuje kolem 90 až 94 dolarů, tedy zhruba čtvrtinu nad úrovní před vypuknutím konfliktu. Podle srpnového výhledu americké agentury EIA by měl Brent ve třetím kvartálu stát průměrně kolem 85 dolarů, přičemž návrat blízkovýchodní produkce na předválečné úrovně se očekává až v průběhu roku 2027.
Výsledek?
Energetický sektor se od ledna zhodnotil o více než 30 % a stal se nejvýkonnější částí indexu S&P 500, zatímco široký trh byl víceméně na místě. Zdálo by se tedy, že o podhodnocení nemůže být řeč. Realita je ale jiná, protože zisky firem rostly ještě rychleji než ceny jejich akcií. Výsledkem je situace, kdy sektor po silné rally vypadá na běžných valuačních metrikách levněji než před dvanácti měsíci.
Trh nevěří, že ceny nad 90 dolary za barel vydrží, a proto oceňuje producenty spíše podle toho, co si myslí o jejich normalizované ziskovosti při ropě kolem 65 až 75 dolarů. Kdo tedy dnes kupuje energetiku, nekupuje levné zisky, ale sází na to, že návrat k „normálním“ cenám přijde později nebo pomaleji, než jak ji trh započítal. Následující tři firmy se v tomto ohledu liší především způsobem, jakým jsou proti poklesu cen chráněné.
