Dluh už přesáhl 3 biliony. Připravme se na zhoršení ratingu a dražší splácení dluhu
Je hrozné, když si člověk vybaví, jak byl dluh mírně nad bilionem, potom lehce pod dvěma biliony a nyní už je vyšší než tři biliony korun. Podobně mi otec vyprávěl, jak mu ve škole říkali, kolik je lidí na planetě, a jak to během celého života rostlo. Bohužel, růst dluhu je v posledních letech tak rychlý, že k tomu nepotřebujete ani celý život. Stačí pár let.
Rychlý růst dluhu s sebou nese i rostoucí náklady s jeho splácením. Letos by nás měla vyjít obsluha státního dluhu na 70 mld. Kč, za rok už vyjde na 90 mld. Kč a v roce 2025 by měla překročit 100 mld. Kč. Jen pro představu – ještě v roce 2021 mělo ministerstvo obrany rozpočet 75 mld. Kč a ministerstvo vnitra 86 mld. Kč. Jen od oka odhaduji, že na 100 mld. Kč by nás vyšla polovina dálnice z Prahy do Brna a my teď budeme tuto částku každý rok zbytečně pálit na správě dluhu. Vyhozené peníze. Dluh je třeba rychle splatit, ale to by tu museli být jiní politici. Rozpočtově neodpovědně se totiž nechová jen tato vláda, ale chovala se tak i vláda předchozí.¨
Prý to nejde. Jenže když se chce, tak to jde. Politici nás opíjejí rohlíkem.
Politici mají tendenci říkat, že to jinak nejde, protože tu je inflace, válka na Ukrajině atd. Jenže to není pravda. Když se díváme na data Eurostatu, ukazuje se, že rychlejší růst dluhu měli za poslední rok jen v Lucembursku. V mnoha zemích dokonce dokázali dluh snížit. Zatímco u nás meziročně vzrostl poměr dluhu k hrubému domácímu produktu (HDP) o 1,7procentního bodu, v Polsku dluh ve stejném období poklesl o 3,8procentního bodu. I v Polsku mají přitom ohromné náklady spojené s válkou na Ukrajině. Mají tu ještě více ukrajinských migrantů, ale nevymlouvají se na válku a dluh snižují. Čili dluh lze snižovat, ale nesmí se rozhazovat na nesmyslné dotace, jakou jsou například ty na opravy domu po babičce.
Na druhé straně je pravda, že celková výše našeho dluhu k HDP není ostudná. Díky obezřetným předchozím vládám z předešlých třiceti let máme dluh nízký. Pohybovat se lehce nad 40 % je slušné, protože v prvním kvartále činil průměr zemí Eurozóny nehorázných 91,2 %. Jinými slovy, stále máme kam růst. Bohužel na to politici hřeší.
Trochu mezinárodního srovnání
Nejhůře jsou na tom v Evropě Řekové s dluhem 168,3 %, potom Italové s dluhem 143,5 %. Následují Portugalci se 113,8 %, Španělsko 112,8 % a Francie se 112,4 %. To jsou skutečné ostudy Evropy, které na tom pracovaly léta. To není jako u nás záležitost posledních dvou vlád.
Předpokládám, že očekáváte, že nejnižší dluh mají nové členské státy EU, kde se ještě tolik nerozjela dotační politika jako na Západě. To ale je i není pravda. Nejnižší dluh v Evropě má Estonsko se 17,2 %.
Následují Bulhaři se 22,5 %, potom Lucemburčani s 28 % a Dánové s 29,4 %. Velký dluh je tedy problémem především jihu Evropy. Sever Evropy je v pohodě.
Politici mají tendenci se tvářit, že nás dluh nemusí zajímat, protože proti průměru Eurozóny je nízký. To je rovněž zároveň pravda i lež. Ano, nám bankrot opravdu nehrozí, ale i tak nese vyšší dluh svá rizika. Tím největším je zhoršení ratingu. Bojím se, že až nám ho ratingové agentury zhorší, budou investoři vyžadovat od našich dluhopisů vyšší výnosy, což znamená, že se nám i bez růstu dluhu jeho správa prodraží. A to, jak jsme řekli, jsou vyhozené peníze, za které bychom mohli mít nové školy nebo silnice. Takto z nich nebudeme mít nic. Prosím, tlačme na politiky, aby dluh státu snížili.
