Bank of England v nesnázích

Britská centrální banka se znovu ocitla v potížích a tentokrát ji tam nedotlačili spekulanti typu George Sorose, ale ozvěny vlastní politiky.

Krátce po tom, co Bank of England (BoE) přišla s plánem (a jeho realizací), jak zbrzdit inflaci, musela instituce otočit. Růst cen sahá na dvojciferná numera, BoE se rozhodla, že začne zvyšovat úrokové sazby, které v období covidu srazila na 0,10 %. Referenční úrok se již zvládl dostat na 2,25 %. Trh růst považuje za příliš strmý. Potopilo to instituce z penzijního systému, kterým došla hotovost na krytí požadavků.

Nebudeme hodnotit, zda za pozdvižením na trzích stojí rozhodnutí nové vlády o dalším směrování fiskální politiky. Podíváme se na to, jak může růst sazeb o 2 procentní body poslat do kolen jednu z pěti největších ekonomik světa.

Extrémně nízké (nulové a někdy až záporné) úrokové sazby dovedly penzijní fondy do situace, kdy by jejich standardní strategie vyústila v deficit a brzy by tak neměly z čeho vyplácet účastníkům, kteří se rozhodli naspořené prostředky čerpat. V reálu to vypadá tak, že instituce plánují svůj chod například na pětiprocentní roční výnos. Jakýkoli nižší by znamenal, že budou postupně čerpat jistinu a nabourá se udržitelnost (systém by se podobal tomu průběžnému, státnímu). Stlačení výnosů výrazně pod tuto úroveň donutilo fondy hledat řešení ve finančním inženýrství. Spásnou myšlenkou byl produkt zvaný Liability-driven Investing- LDI. Podoba se dá hledat v obchodování na úvěr. Fond uzavře smlouvu s jinou institucí (např. BlackRock), která mu přistaví úvěr, čímž mu zvýší palebnou sílu. Ten si tak může dovolit dluhopis s výnosem 2 procenta koupit ne pouze za svůj milion, ale klidně za 4 (3 jdou z půjčky). Původní milion tak nenese v hrubém vyjádření pouze 2 % ale rovnou 8. Celé je to v pohodě do doby, než začnou klesat ceny dluhopisů.

Přesně to přišlo se zvyšováním úrokových sazeb. Výprodej na státních bondech nutil poskytovatele LDI vyžadovat dodatečný kapitál na krytí pozice. Ten ale fondy neměly k dispozici, musely si tak vyšší poměr vlastního majetku proti vypůjčenému obstarat prodejem kolaterálu- ano těch stejných státních bondů. To vytvořilo bludný kruh, ze kterého vedla nejrychlejší záchrana pomocí intervence ze strany BoE. Nejedná se o nic převratného, na trhu jsme podobných nucených výprodejů svědky v podstatě v každé korekci, která má za cíl brzdit přehnaný optimismus investorů. Na co ale nejsme zvyklí je gambling v oblasti státních dluhopisů.

Problém nás zaujal hned z několika důvodů. Britská centrální banka nikdy nebyla z těch nejvíce uvolněných. Úrokové sazby ani po covidu nešly na nulu. Bilanční rozvaha na svém vrcholu překročila 1 bil. GBP. Proti tomu Fed i ECB drží na knize osminásobek. Máme seriózní strach z kostlivce, co se vysype ze skříně, až bude v podobné fázi centrální banka sídlící ve Frankfurtu. Navíc strategie využívající nástroje LDI nejsou výjimkou ani v penzijních vehiklech společností. Jak ukazuje obrázek výše, tak přes 20 mld. USD v nich drží např. Raytheon, UPS a GE.

Ztráty z LDI se dle JPMorgan mohou ve Velké Británii vyšplhat až na 150 mld. liber. To nejsou zrovna drobné v období, kdy je potřeba investovat do smysluplných projektů. Chápeme nutnost reakce monetárních autorit na období v roce 2020. Extrémní podmínky po extrémně dlouhou dobu nemohly vytvořit nic jiného než extrémní prostředí. Cesta k normálu bude hodně dlouhá a trnitá. Investiční svět v dalších měsících bezpochyby nabídne spoustu zajímavých příležitostí, za poslední desetiletí nebyla větší potřeba mít jistotu, že je vybraná cesta ta správná. Sázka na špatného koně může vést k vynulování vložené částky v okamžiku.