Rusko je hodně specifické v mnoha věcech, ale určitě to není komunistický stát. Ten stát a národ byl v devadesátých letech na kolenou a nebýt nerostného bohatství, tak by na tom byl bídně dodnes. Za Jelcina to byl jeden velký bordel a velká politická nestabilita hlavně v hraničních a sporných regionech. Vesměs platilo právo pro toho, kdo měl více známostí u vlivnějších oligarchů. To se začalo měnit k lepšímu až za Putina, kterého se oligarchové dodnes bojí a dalo by se říci, že pokud překročí určitou mez, tak je to pro ně konečná (případně odvedou šílené peníze státu, aby je nechal být). To běžný člověk vnímá jako obrovský pokrok od těch 90. let. Putin navíc ve svých ranných letech prosazoval politiku, ve které mělo být Rusko spojkou mezi Západem a Východem (zde myšleno Asií) - což je jedna z ruských geopolitických škol, která však ve stínu historie nebyla nikdy příliš uplatňována. Pro příklad po útocích z 11. září bylo Rusko mezi prvními, kdo Bushovi nabídl oficiálně pomoc. V průběhu let se ale zejména ze strany EU a posléze i Demokratů v USA začala vůči Rusko prosazovat politika - fuj, nechceme tě mezi námi. Částečně v tom byla snaha omezit rozšiřování ruského vlivu a omezit jeho ekonomický růst, který byl hlavně v nultých letech ohromný. Na základě toho se Rusko postupně stále více přiklánělo k tomu, že Západ a USA jsou hrozba, tudíž byla negativně vnímána jakákoli snaha o rozšiřování EU a NATO směrem na východ. Tahle situace a tiché negativní vztahy se začaly projevovat na Ukrajině, kde většina voleb vypadala tak, že východ země byl silně pro proruské kandidáty, kdežto západní část země pro prozápadní. Velmi častým argumentem proti prozápadním politikům byla národnostní a zvyková podobnost Ukrajiny a Ruska a fakt, jak se Západ chová k východnímu křídlu EU (tedy poukazování na to, že ani několik dekád členství je nekatapultoval na úroveň Západu). Pořádně to rozsekl až Majdan, který byl kvůli změně politického vedení a jejich navrhovaných změn velmi negativně vnímaný proruskou částí Ukrajiny na východě země - odtud pak pochází "anexe" Krymu (jejíž oslavy byly v západních médiích tvrdě cenzurovány, stejně jako fakt, že na Krymu od toho období rostla životní úroveň běžného člověka rychleji než ve zbytku východní Ukrajiny) a také občanská válka s Doněckými a Luhanskými separatisty, kteří se otevřeně postavili Ukrajině a chtěli se připojit Rusku. Tato situace trvala skoro celou dekádu, kdy jí postupně velká část obou stran začala ignorovat, i když tam lidé umírali dál. Poté přišel COVID a s ním jeden z paradoxů - zvyšující se nelibost a nenávist vůči politikům na Západě, kteří nesmyslně prosazovali tvrdé lockdowny, a mnohdy až fanatické inklinování k jakémukoli státu, kde to tak tvrdé nebylo - mezi něž dlouhodobě patřilo i Rusko (většina lockdownů probíhala v řádech týdnů v rámci prodloužení státních svátků či zkrácení otvíracích dob, nošení roušek bylo polovinou národa kompletně ignorováno a policií příliš nevymáháno, hromadné akce se skoro po celou dobu normálně konaly, průkazy o vakcinaci se daly díky povaze Ruska daleko snáze zakoupit bez vakcinace samotné...). Sami jsme tehdy s přítelkyní uvažovali o přestěhování se, pokud by to šílenství tady pokračovalo i dál, začínali jsme toho mít opravdu silně plné zuby. I proto zatímco u nás média 24/7 psala prakticky pouze o Covidu se ve světě začaly dít i jiné věci. Na Ukrajině pak vznikl paradox - poslední ukrajinské prezidentské volby, ve kterých zvítězil Zelenskyj, nepřinesly sjednocení národa, ale spíše jeho další rozdělování. Zelensky byl přitom vnímán jako oblíbenec a kvalitní herec z mnoha i ruských filmů, který by takto mohl zafungovat. Bohužel se stal úplný opak. Putin se tak ve finále rozhodl, že by této situace mohl využít a finálně rozseknout následky Majdanu - tedy nejprve se oficiálně postavit za DLR a LLR, posléze je pak i oficiálně připojit k Rusku. No a pak už chybělo málo, několik málo diplomatických třenic a Rusko se to rozhodlo vyřešit silou. Podle v neutrálním světě hodně rozšířených zpráv byla válka brzy k ukončení, což bylo zastaveno náhlým vycouváním ukrajinské strany a nastolení stavu, který máme zde. V arabských médiích se například hodně spekuluje, že je to Bidenova snaha odvést pozornost od nezvládnutí vnitrostátních problémů v USA (inflace, lhaní o Covidu apod.). Skrze sankce si pak Západ myslel, že Rusko bude nuceno během několika měsíců válku ukončit - ať už změnou režimu, nebo tvrdou porážkou. Zde se ale Západ kompletně přepočítal - Putin je díky své dlouhé době v politice většinou Rusů brán pozitivně, navíc je celý národ vychováván k velké míře vlastenectví (což třeba v EU úplně chybí), oligarchové se jej bojí a opozice a její možnosti (mimo komunisty, kteří tam mají podobnou úlohu jako u nás - upadající strana, na kterou vzpomínají starší a chudší vrstvy obyvatel) byla Západem hodně nadhodnocována. Ostatně i nedávné "povstání" Pirožina byl dost možná jenom zastírací manévr k přesunu zkušených vojáků či k nalezení krys mezi vlastními řadami. Aktuálně jsme tak v situaci, že se válka USA a Demokratům stále hodí, Ukrajinu využívá jako svého bojového kohouta, kterého klidně nechá pro své dobro kompletně zlikvidovat (což paradoxně potvrzuje ony staré argumenty proruských ukrajinských politiků, že Západ Ukrajinu bude pouze využívat). Ukrajinci jsou tak vláčeni do zbytečného krveprolití v rámci ofenzivy, kterou dlouhodobě nemá kvůli lidským zdrojům šanci vyhrát. Z pohledu OSN a mezinárodního práva je pak celá situace fatálním selháním a opět to světu (a hlavně státům typu Čína) ukazuje, že se jí nemusí příliš obávat. Většina světa ekonomických sankcí využívá ke svému prospěchu, jiné Rusko v mnoha ohledech podporují (Wágnerovci jsou například oblíbení v Africe, kde bojují proti zdejším teroristům, mnohé státy pak Rusko otevřeně vyjadřují podporu, pokud by došlo k bojům na území Ruska - jako příklad je možno uvést například nedávná prohlášení Ugandy).

Co se týče té šílené propagandy a mnohdy až cenzury a politického pronásledování neproukrajinských názorů - ta je typická hlavně pro východní část EU, u nás je po Pobaltských státech nejtvrdší. Je zvláštní, čím je to dáno, nicméně částečně to může být i fakt, že zrovna tyto země jsou chudší než velká část evropské části Ruska (například srovnání Pobaltí s Moskvou a okolím...). Stejně jako šílené ničení a překrucování historie, kdy se kompletně zamlčuje fakt, že SSSR nás zaprodal Západ v rámci druhé světové války, která by ale bez SSSR (stejně jako bez zbytku Spojenců - od Číny přes Brity, Francouzský odboj, USA, exilové vlády až po menší dobrovolnické prapory z jiných států) nešla vyhrát. A zrovna naše národy by na ní doplatily po Židech a dalších likvidovaných národech nejhůře - odsunutím na Sibiř. A to i přes značnou míru kolaborace zejména v Pobaltí a na Ukrajině (Banderovci apod.). U nás je typickým projevem například i spojování Rusů s událostmi v letech 1968, kompletně ignorující fakt, že fyzická přitomnost vojsk byla národnostním složením všechno jen ne Ruská (vojska Varšavské smlouvy) a o samotném osudu v Moskvě rozhodovala například velká část osob nepocházejících z dnešního Ruska či vyrůstající v rodinách z jiných částí SSSR.

Co se ekonomických statistik a dalších záležitostí týče, tak Rusko táhne hodně dolů jeho obrovská rozloha a mnohá zejména asijská města, odkud vzdělaní a chytří Rusové utíkají a ten zbytek se pouze snaží přežít. A to i přes různé vysoké vládní pobídky, které mají za cíl tam vzdělané lidi vydržet a něco budovat - což je ale velmi složité, když tam kolem daného města v širokém okolí kromě studené přírody není vůbec nic a všude to je daleko, a to i letecky.

Co se týče samotné životní úrovně běžného Rusa žijícího v evropské části Ruska v oblastním městě (něco jako u nás krajské město), pak se příliš věcí nezměnilo. Zboží je běžně dostupné, někdy se pouze změnila etiketa, někde ani to ne. A například tchýně si poslední model Iphonu pořídila a fyzicky měla k používání rychleji, než já u nás v Praze. A za normální cenu, na Iphony.

Co se burzy týče, tak velká část akcií po loňské panice vytrvale roste, některé společnosti pak i nadále vyplácí dividendy (a to i například Sberbank). MOEX index je pak YTD podobně výkonný jako japonský Nikkei, zastíněn je pak akorát Nasdaqem (a některými bizáry jako třeba Zimbabwe :D). Samozřejmě je zde velká otázka, co bude s našimi ADRky zakoupenými před krizí - to ví jen bůh. Každopádně pokud má člověk možnost se přes rodinu na Moskvu dostat, případně přes nějaký neutrální stát, pak to může být rozhodně velmi zajímavá příležitost.